Než zapomeneme na laskavost: Něžná kavárenská série pokračuje!
Možná už i vy patříte mezi čtenářské požitkáře, kteří propadli kouzlu série Než vystydne káva. Pokud je tomu tak, mám pro vás skvělou zprávu: vyšel další díl! Tentokrát s fialovým podšálkem na obálce a poetickým názvem Než zapomeneme na laskavost. A rovnou podotýkám, že je to tentýž Tošikazu Kawaguči, na jakého jsme si zvykli – jemný, tichý a laskavý.
Tošikazu Kawaguči už si nás získal. Příběhy ze série Než vystydne káva jsou emotivní, ale ne vyhrocené. Spíš jemně pulzují v líbezném tichu kavárny, ve které slyšíte tikot hodin, cinkání lžiček o porcelán a zvuk kávy nalévané do šálku. V každé z knížek najdeme čtyři povídky, čtyři příběhy a čtyři odstíny smutku.
Také nejnovější titul téhle série nás zavádí do magické japonské kavárny Funiculi Funicula, ve které je možné cestovat časem. Tedy – za předpokladu, že tak učiníte v souladu s několika pravidly, která jsou… poměrně svazující. Jedním z nich je například to, že ať už v minulosti provedete cokoli, budoucnost to nezmění. Kdekdo by si asi řekl, že za takových podmínek výlet časem nemá cenu. I přesto se nicméně najdou lidé, kteří ho podniknou. A mají k tomu svůj důvod.
Podobně jako tomu bylo u předešlých dílů, také tuhle Kawagučiho lahůdku slupnete za jedno odpoledne. Je útlá, minimalistická, provoněná kávovými zrnky – no zkrátka japonská magicko-realistická pralinka k odpolední siestě. A jestliže jste si tuhle specifickou atmosféru doposud nedopřáli, vřele doporučuju. Je to příjemný zážitek protkaný něžnou, emocionální nitkou.
No a co je tentokrát jiné? Jednak v úvodu každé povídky narazíte na drobnou zajímavost spojenou s japonskou kulturou. Není to žádný příval faktů, jen malá vsuvka, která knížku hezky obohacuje. Kromě toho chválím (jen tak dál!), že autor tentokrát podrobná pravidla týkající se cestování v čase zmiňuje pouze v předmluvě, a pak už je tolikrát neopakuje. Alespoň ne v tak obrovské míře jako tomu bylo v předchozích knížkách. Za mě velké plus!
A pak je tu taková „maličkost“. Když publikaci otevřete, možná vás trochu vyděsí diagram zobrazující vztahy mezi jednotlivými postavami. Popravdě je to celkem složitý (a na první pohled strašidelný) graf. Jestliže si tedy položíte otázku: „To si mám fakt pamatovat tolik jmen?!“ – tak ne. Nemáte. Knížku si užijete i bez toho. A pokud je nějaký vztah opravdu důležitý, autor vám ho v pravý čas připomene sám.
Než zapomeneme na laskavost je ideální čtení na solitérní kavárenské odpoledne, do vlaku nebo jako náladovka při západu slunce. Hledáte něco, co vás na chvíli přenese jinam, zahřeje u srdce a nechá za sebou jemnou, tichou stopu? Vítejte! Funiculi Funicula už na vás čeká…
